hasici-jaromerice


Přejdi na obsah

1805-1815

Rok 1805 - 1815

11111V letech 1808-1815 žili obyvatelé v neustálém strachu, působily zde totiž dvě paličcké skupiny – jedna jaroměřického řezníka Gilsnera, druhá bohušického Karpíška. Karpíšek však zapaloval ze msty pouze panské objekty. Katastrofální požár postihl městečko 5. června 1814. Podle tradice vypukl oheň v domě č. 135 vzplanutím sazí v komíně. Majitel domu ve snaze plameny rychle uhasit poslechl rady některého souseda a vystřelil do komína. Hořící saze v tu chvíli vyletěly jako roj včel a silný vítr je roznesl po okolí. Shořelo 44 domů včetně radnice a 4 stodoly. Podařilo se zachránit zámek a kostel. V roce 1820 shořelo během tří požárů celkem 19 domů. Požáry zakládalo jedenáctileté děvče tak, že přikrylo žhavé uhlíky studeným popelem a vkládalo je do doškových střech. O třináct let později vypukl požár v domě Antonína Straky, od kterého vyhořelo 37 domů a stodoly od zámku. Při požáru se ukryly dvě rodiny ve sklepě domu č. 51 (7 lidí) a 5 z nich se udusilo.

11111Od roku 1850 patřily Jaroměřice nad Rokytnou k soudnímu okresu Moravské Budějovice, od roku 1862 k znojemskému politickému okresu. Po zřízení samostatného politického okresu Moravské Budějovice roku 1896 k němu byly přičleněny i Jaroměřice. Na rozdíl od Moravských Budějovic měly Jaroměřice výraznější český charakter. V roce 1880 zde žilo ve 426 domech 2 331 obyvatel vesměs české národnosti. Největším podnikem zde byl feudální velkostatek Kaunitzů – Rietbergů – Questenberků, zakotvilo zde i několik drobných perleťářských podnikatelů. V roce 1865 zde byl založen čtenářsko-pěvecký spolek s národně obrozeneckými cíli Jaromír, po roce se však rozpadl. Dalším spolkem, který podporoval národně obrozenecké snahy, byl od roku 1885 dobrovolný hasičský sbor. Podnět k jeho založení dal starosta města Vojtěch Kussl, který také v prvních dvou letech zastával funkci náčelníka. Stanovy dobrovolného hasičského sboru schválilo místodržitelství 10. června 1885. Starostou sboru byl zvolen Jindřich Rausch (funkci zastával v období 1885-1894), pozdější starosta města. Byl prvním jaroměřickým poštmistrem, velmi váženým občanem a nijak nevadilo, že byl původem německé národnosti.

11111Jaroměřický sbor si od počátku kladl především kulturně politické cíle. Mezi jeho zakladateli a funkcionáři byli také příslušníci české inteligence městečka: učitel a dirigent hasičské kapely Jan Papoušek z Blatnice, MUDr. Karel Tichý, první jaroměřický lékař, a další dva učitelé Matyáš Peš a František Krška. Kromě osmi hlavních iniciátorů vstoupilo postupně do sboru 23 dalších měšťanů. Vojtěch Kussl získal snadno souhlas obecního zastupitelstva ke koupi 24 hudebních nástrojů pro 24 hudebníků sboru, které dirigoval Jan Papoušek. Jaroměřický sbor vykonal v prvních letech své existence více práce kulturní,osvětové a národní než odborné hasičské. Snad proto se v roce 1890 byly i s hudbou rozpadl. Přesto vykonal mnoho práce pro propagaci hasičské myšlenky jako první český sbor na Moravskobudějovicku. Do roku 1890 byly založeny další sbory v Martínkově, Litohoři, Nových Syrovicích, Prokopově a Hostimi.
Jaroměřický sbor obnovil svoji činnost roku 1894 na přímý pokyn okresního hejtmanství. Nový sbor měl 22 členů, starostou byl zvolen Bohdan Míča. Náčelník Antonín Loucký byl zvolen také starostou nově zřízené župy pro Moravskobudějovicko.


11111V roce 1898 měl sbor celkem 37 členů. Podle Hasičské kroniky markrabství moravského měl toto technické vybavení: čtyřkolovou dvouproudovou stříkačku, čtyřkolový hydrofon, dvoukolový naviják na hadice, dvoukolový vůz na lezecké náčiní, 2 hákové, 1 posunovací a 1 střechový žebř, bourací náčiní, 1 berlovku, 2 vozy s lejtami, 230 m hadic a 12 košů na vodu – vše v úhrnné ceně 3 253 zlatých. Za 13 let své činnosti se zúčastnil hašení 47 požárů. Počátkem století bylo v jaroměřickém sboru poměrně málo činných hasičů. Při požáru hostince Františka Hambálka muselo pomáhat mnoho občanů (r. 1904). Po této zkušenosti byl na podnět náčelníka MUDr. Bednáře prováděn nábor nových členů. Do sboru přibyli tři učitelé, několik dělníků, řemeslníků a obchodníků. Ale po krátké době nadšení zase vyprchalo a ve sboru zůstalo dokonce jen 6 členů. Funkci náčelníka v letech 1907 – 1920 vykonával Arnošt Stritzko.

Zpět


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku